EBIDAT - Die Burgendatenbank

Eine Initiative der Deutschen Burgenvereinigung Menu

Vežka

Geschichte:

Do písemné evidence vstupuje hrad v roce 1351 jako majetek Racka ze Švamberka, v souvislosti s výstavbou nedalekého farního kostela. Roku 1377, patrne po otcove smrti, smenili majetek synové Hynek, Bušek a Ješek (Jan) s Otíkem z Chrástu. V dusledku sporu Otíka z Chrástu s Václavem IV. byla Vežka na podzim roku 1405 obležena a následne pak na jare 1406 dobyta královským vojskem. Po dobytí se však dostala zpet do Otíkových rukou a v roce 1410 je hrad v majetku Otíkova syna, Petra Prasete z Chrástu. Petr dostal roku 1415 od krále Václava IV. ves Tremošnou a od Zikmunda Lucemburského v roce 1420 obdržel Nynice. Posléze se však rozhodl opustit katolickou stranu a prešel na stranu podobojí. V roce 1422 mu byla Vežka, Chrást a Štenovice Zikmundem Lucemburským odnaty a postoupeny mestu Plzni. Ve skutecnosti však mohl být tento akt, potvrzený zápisem datovaným k 6. zárí roku 1422, pouze formálního charakteru, nebo se tak stalo pouze na omezenou dobu. Ve prospech tohoto predpokladu by mohla hovorit písemná zmínka z roku 1434 v rámci které Petr Prese z Chrástu postoupil hrad Pribíkovi z Klenové. Od té doby se pravdepodobne panství již príliš neudržovalo. Roku 1475 se Pribíkuv vnuk Jan vzdal i hospodárství v Chrástu, které podle zpráv rozprodal sedlákum a Vežka byla na nejaký cas pripojena k libštejnskému panství. Roku 1478 byl hrad obležen vojsky mesta Plzne a Matyáše Korvína, dobyt a posléze zboren a ponechán svému osudu.

In den Schriftquellen taucht die Burg zum ersten Mal im Jahr 1351 als Eigentum Raceks ze Švamberka im Zusammenhang mit der Gründung der unweit gelegenen Pfarrkirche auf. Im Jahr 1377, offensichtlich nach dem Tod des Vaters, tauschten die Söhne Hynek, Bušek und Ješek (Jan) ihr Eigentum mit Otík z Chrástu. In Folge eines Streits Otíks z Chrástu mit Wenzel IV. wurde Vežka im Herbst des Jahres 1405 durch das königliche Heer belagert und später im Frühling 1406 erobert. Nach der Eroberung gelangte die Burg jedoch zurück in Otíks Hände und im Jahr 1410 ist sie im Besitz von Otíks Sohn, Petr Prases z Chrástu. Petr bekam im Jahr 1415 von König Wenzel IV. das Dorf Tremošná und von Siegmund von Luxemburg im Jahr 1420 Nynice. Danach entschied er sich jedoch, die katholische Seite zu verlassen und ging zur Seite der Kelchkommunion über. Im Jahr 1422 wurden ihm von Siegmund von Luxemburg Vežka, Chrást und Štenovice entzogen und der Stadt Pilsen abgetreten. In Wirklichkeit war dieser Akt, der durch eine auf den 6. September 1422 datierte Niederschrift bestätigt wird, vielleicht rein formalen Charakters, oder galt nur für begrenzte Zeit. Für diese Annahme könnte eine schriftliche Aufzeichnung aus dem Jahr 1434 sprechen, in der Petr Prase z Chrástu die Burg an Pribík z Klenové abtritt. Seit dieser Zeit wurde das Herrschaftsgebiet wahrscheinlich nicht mehr sehr in Stand gehalten. Im Jahr 1475 gab Pribíks Enkel Jan auch den Wirtschaftshof in Chrást auf, den er laut Berichten an Bauern verkaufte und die Burg Vežka wurde für einige Zeit dem Libštejner Herrschaftsgebiet angeschlossen. Im Jahr 1478 wurde die Burg durch das Heer der Stadt Pilsen und Matyáš Korvíns belagert, erobert und danach abgerissen und ihrem Schicksal überlassen. (Josef Hlozek)

Bauentwicklung:

Za soucasného stavu vedomostí o lokalite, podporených zejména provedeným vyhodnocením dochovaných zdiv a výsledky sondáže provedené T. Durdíkem je možné lokalitu hodnotit spíše jako menší šlechtický bezvežový hrad spadající do kontextu hradu s palácem jako hlavní obrannou i obytnou. První typologické zarazení hradu do kontextu hradu s pláštovou hradbou je za soucasného stavu poznání lokality možné považovat spíše za nepravdepodobné. Prestože byl hradní areál obklopen kamennou zdí, na které ležela znacná tíha obrany, není možné tuto hradbu o síle 1,8m považovat za hlavní obranný prvek celé dispozice. Tomuto hradnímu typu pak príliš neodpovídá ani celková situace hradu, rozpadající se v dusledku morfologie zvoleného stavenište do více výškových úrovní.

Nach den gegenwärtigen Erkenntnissen, die besonders durch eine Bewertung des erhaltenen Mauerwerks und durch die Ergebnisse einer von T. Durdík durchgeführten Sondierung gestützt werden, kann die Lokalität als eher kleinere Adelsburg ohne Turm bewertet werden, die in den Kontext der Burgen mit Palas mit Verteidigungs- und Wohnfunktion fällt. Nach dem derzeitigen Erkenntnisstand kann man die erste typologische Einordnung in den Kontext der Burgen mit Mantelmauer als eher unwahrscheinlich betrachten. Obwohl die Burganlage durch eine Steinmauer umgeben wurde, der besonderes Gewicht bei der Verteidigung zukam, kann man diese Mauer mit einer Stärke von 1,8 m nicht als Hauptverteidigungselement betrachten. Diesem Burgtyp entspricht auch die Gesamtsituation der Burg nicht, die in Folge der Morphologie des gewählten Standorts in mehrere Höhenebenen zerfällt. (Josef Hlozek)

Baubeschreibung:

Hradní areál nepravidelne oválného pudorysu, jehož základní podoba byla do znacné míry podrízena morfologii zvoleného stavenište, byl koncipován jako dvojdílný. Plošne rozsáhlejší, níže položené predhradí, zajištené kamennou hradbou s oblými nárožími, bylo prístupné od západu vežovitou branou zajištenou ctverhranným predbraním. Tato cást hradní dispozice vykazuje podél východní i západní strany stopy zástavby, formované složitejším stavebním vývojem. V severním sousedství branského objektu vykazuje obvodová hradba stopy po zámerném borení, které je možné dávat do souvislosti s deaktivací hradu po jeho druhém dobytí v roce 1478. Zástavba, patrne ve všech prípadech složitejšího stavebního vývoje, se rozkládala podél obou delších stran. Na východní strane stávala trojprostorová podsklepená budova. Na protejší západní strane vedle brány byl situován další, ovšem nepodsklepený objekt. Zástavba severní cásti predhradí není doposud známa. V jednom ze severních nároží by bylo možné predpokládat nejakou stavbu obranného charakteru, která by zajištovala ochranu proti možnému ostrelování z protejší vyšší ostrožny. Na overení této hypotézy zde byla v roce 1978 položena zjištovací archeologická sonda, která však neprokázala existenci jakékoliv stavby se silnejším zdivem, jakou by napríklad mohla být vež. Obvodová hradba predhradí je na nekterých místech znacne porušena a predevším na západní strane v severním sousedství brány naznacují velké bloky zdiva, stržené do vnitrní plochy hradu, o zámerném borení podkopáváním této cásti opevnení na prístupové strane.
Podoba hradního jádra není prozatím zcela jednoznacná, stejne jako prístup z predhradí, který je predpokládán v cele jádra. Na západní strane existoval rozmerný sklep se schodištem se stupni z tesaných kvádru, do nehož se vstupovalo hrotitým okoseným portálkem. Pravdepodobne se jedná o spodní cást podsklepeného paláce, k nemuž z boku priléhalo úzké nádvorí a na severní strane další palácová budova.
Výrazne méne rozsáhlé hradní jádro protáhlého podkovovitého pudorysu, rozdelené na dve výškové úrovne, je situováno na skalnatém, výše položeném vrcholu hradního stavenište. S podobou hradního jádra a charakterem jeho zástavby je dodnes spojena celá rada problému, rešitelných pouze za urcitých okolností dalším archeologickým výzkumem. Doposud není napr. Spolehlive vyrešena podoba cela hradního jádra a zpusob jejího zajištení ani její komunikacní schéma ve vztahu k predhradí. Podoba hradního jádra není prozatím zcela jednoznacná, stejne jako prístup z prostoru predhradí, který je predpokládán v cele jádra. Na západní strane jádra hradu existoval rozmerný sklep se schodištem se stupni z tesaných kvádru, do nehož se vstupovalo hrotitým okoseným portálkem. Pravdepodobne se jedná o spodní cást podsklepeného paláce, který svou hmotou vyplnil znacnou cást této cásti hradní dispozice. Soucasná vyšší plošina situovaná podél východní strany predhradí sloužila nejspíše jako úzké nádvorí, ze kterého byl prístupný sklep dochovaný ve východní cásti hradního jádra.
Zvolené hradní stavenište bylo od okolního terénu oddeleno výraznou prírodní rozsedlinou Vnejší hrana této rozsedliny by v prípade vojenské akce vedené proti hradu mohla znamenat velmi vážné nebezpecí. Lze proto predpokládat, že tato poloha byla v minulosti nejakým zpusobem zajištena. Uvažovat by zde bylo možné napr. O predsunuté bašte ci jiné fortifikaci, která by tuto potenciální hrozbu eliminovala. Detailní povrchový pruzkum této polohy provedený A. Krausovou však umožnuje hodnocení v soucasnosti patrné situace pouze jako pozustatky po težbe bridlice. Za soucasné situace v této poloze však nelze vyloucit ani možnost, že starší fortifikace v dusledku mladších težebních aktivit zcela zanikla.

Das Burgareal mit unregelmäßig ovalem Grundriss, dessen Grundform in großem Maße der Morphologie des gewählten Standortes angepasst wurde, war zweiteilig konzipiert. Die flächenmäßig größere, niedriger gelegene Vorburg, die durch eine Steinmauer mit abgerundeten Ecken gesichert wurde, war von Westen her über ein turmartiges Tor zugänglich, das durch ein vierseitiges Vortor gesichert wurde. Dieser Teil der Burganlage weist entlang der östlichen und westlichen Seite Spuren von Bebauung auf, die durch eine komplizierte Bauentwicklung geformt wurde. In nördlicher Nachbarschaft zum Tor weist die Ringmauer Spuren absichtlicher Zerstörung auf, die mit der Ausschaltung der Burg nach ihrer zweiten Eroberung im Jahr 1478 in Zusammenhang gebracht werden können. Die Bebauung, die offensichtlich in allen Fällen eine komplizierte Bauentwicklung erlebt hat, breitete sich entlang der beiden längeren Seiten aus. Auf der östlichen Seite stand ein dreiräumiges, unterkellertes Gebäude. Auf der gegenüberliegenden, westlichen Seite lag ein weiteres, allerdings nicht unterkellertes Objekt. Die Bebauung des nördlichen Teils der Vorburg ist bisher unbekannt. In einer der nördlichen Ecken kann ein Bau mit Verteidigungscharakter angenommen werden, der die Burg gegen möglichen Beschuss vom gegenüberliegenden, höher gelegenen Felssporn aus sicherte. Zur Überprüfung dieser Hypothese wurde hier im Jahr 1978 eine archäologische Sonde gelegt, die jedoch keine Belege zur Existenz eines Baus mit stärkerem Mauerwerk, wie zum Beispiel eines Turms, lieferte. Die Ringmauer der Vorburg ist an einigen Stellen stark zerstört. Besonders auf der Westseite in nördlicher Nachbarschaft zum Tor weisen große, in die Innenfläche abgebrochene Mauerblöcke auf eine absichtliche Zerstörung durch Untergrabung dieses Befestigungsteils auf der Zugangsseite hin.
Die Form der Kernburg ist bisher nicht völlig eindeutig geklärt, ebenso wenig wie der Zugang zur Vorburg, der an der Stirn der Kernburg angenommen werden kann. Auf der westlichen Seite lag ein weiträumiger Keller mit einer Treppe mit Stufen aus behauenen Quadern, auf die man durch ein kleines spitzbogiges, abgeschrägtes Portal gelangte. Wahrscheinlich handelt es sich um den unteren Teil des unterkellerten Palas, an dessen Flanke ein enger Innenhof und an der Nordseite ein weiteres Palasgebäude anschlossen.
Die deutlich weniger weitläufige Kernburg mit lang gezogenem, hufeisenförmigem Grundriss war in zwei Höhenebenen aufgeteilt und lag auf dem felsigen, höher gelegenen Gipfel des Burgstandorts. Mit dem Aussehen der Kernburg und dem Charakter ihrer Bebauung ist bis heute eine Reihe von Problemen verbunden, die nur unter besonderen Bedingungen durch weitere archäologische Untersuchungen gelöst werden könnten. Bisher sind zum Beispiel weder die Form der Stirnseite der Kernburg, die Art und Weise ihrer Befestigung noch ihr Kommunikationsschema in Beziehung zur Vorburg verlässlich geklärt. Die gegenwärtig erhöhte Fläche längs der Ostseite der Vorburg diente wahrscheinlich als enger Innenhof, von dem aus man den im östlichen Teil der Kernburg erhaltenen Keller erreichte.
Der gewählte Burgstandort war vom umliegenden Gelände durch eine ausgeprägte natürliche Erdspalte abgetrennt. Die Außenseite dieser Spalte könnte im Falle einer militärischen Aktion gegen die Burg eine sehr ernste Gefahr dargestellt haben. Es lässt sich daher annehmen, dass diese Position in der Vergangenheit auf die eine oder andere Weise geschützt war. In Betracht kommen zum Beispiel eine vorgezogene Bastei oder eine andere Befestigung, die diese Bedrohung ausschalteten. Detaillierte Oberflächenuntersuchungen dieses Bereichs durch A. Krausová ermöglichten es allerdings lediglich, die gegenwärtig sichtbare Situation als Überreste von Schieferabbau zu bewerten. Gegenwärtig kann jedoch auch nicht ausgeschlossen werden, dass eine ältere Befestigung in Folge jüngerer Abbauarbeiten gänzlich zugrundeging. (Josef Hlozek)

Arch-Untersuchung/Funde:

Amatérské výkopy V. Uchytil, Sondáž T. Durdík Amaterische Ausgrabunge V. Uchytil, Sondierung T. Durdík