EBIDAT - Die Burgendatenbank

Eine Initiative der Deutschen Burgenvereinigung Menu

Komorní Hrádek

Geschichte:

Hrad byl založen jako nástupce hradu Cejchanova, zniceného v roce 1404. V roce 1406 daruje Václav IV. mestecko Divišov, náležející puvodne k Cejchanovu, podkomorímu Mikuláši z Prahy, zastavené již o dva roky dríve, a to bez ohledu na potencionální nároky žijících potomku Jana Zoula z Ostredka. Dne 13. cervna téhož roku daruje Václav IV „horu na níž nekdy hrad Hrádek recený Cejchanov stál a námi zboren byl“ s nekdejším Mikuláši Šrankovi a Martinovi ze Soutic. Od nich získává zríceniny Cejchanova a jeho puvodní dominium vyšehradský purkrabí a konšel Racek Kobyla z Dvorce. Povolení k výstavbe hradu Veselé, vystavené Václavem IV. Rackovi nese datum 28. srpna 1412. Již však v roce se Racek píše ze Dvojic a Veselého. V roce 1415 je Racek pripomínán jako patron kostela v Choceradech.
Po Rackove smrti 2.2.1416 držela hrad a dominium Rackova vdova Anna z Úlibic spolu s rytíri Mikulášem Šrankem a Mikulášem z Reblic jako porucníci Rackových nezletilých detí. Tito tri správci panství ustanovili v roce 1418 kneze Jana farárem v Choceradech jako posledního katolického faráre predhusitského období.
V roce 1422 podstupuje Anna z Úlibic své majetky husitskému hejtmanovi Vilémovi Kostkovi z Postupic. Za husitských válek tak byl hrad uchránen škod. Po jeho smrti v roce 1436 dedí majetky jeho starší syn Bohuš Kostka z Postupic, který hrádecké dominium rozšíril v roce 1443 o Starou Dubou a její príslušenství. Po Bohušovi Kostkovi pripadly rodové statky jeho bratru Zdenkovi.
Za podebradských válek byl Komorní Hrádek spolecne se Zlenicemi a Starou Dubou vypálen a poboren Zdenkem Konopištským ze Šternberka.
Na pocátku 16. století se hrad ocitá v majetku Albrecht Rendl z Oušavy, který hrad prodává v roce 1516 Ludvíku Zajímacovi z Kunštátu. V této dobe byly ke hrádeckému panství pripojeny i statky zaniklého Sázavského kláštera.
V dusledku financních potíží Ludvíku Zajímacovi z Kunštátu, souvisejících s koupí Hrádku, podstupují synové Albrechta Rendla z Oušavy svá dedická práva na Hrádek Jaroslavovi ze Šelmberka.
Jaroslav ze Šelmberka nechává zpustlý hrad opravit a posílit jeho obranné kvality výstavbou nového pozdne gotického opevnení, schopného relevantní aktivní obrany.
V roce 1554 prodávají synové hrad i s príslušenstvím Janovi mladšímu z Valdštejna na Touženíne za 19 300 kop ceských grošu. Jako soucást odprodávaných majetku jsou zminovány také pusté hrady Myšlín, Ježov, Strimelice, Zlenice, Stará Dubá, tvrz Strharov a mestecka Lštení a Ondrejov.
Jan mladší z Valdštejna zapocal záhy po prevzetí majetku s rozsáhlými úpravami gotického hradu na rane renesancní zámek. V dobe Janovy držby se majetky rozrostly o Sobehrdy, Lovosice, a Chvateruby. Po jeho smrti spravovala panství Janova druhá manželka Magdalena z Vartemberka, která v roce 1574 rozšírila spravované majetky o statek Ostredek.
Nejspíše na konci 80. let 16. století se majetku ujímá Adam z Valdštejna a v roce 1598 pripojuje ke svým statkum Mrac, v roce 1623 získává panství Roždalovice u Nymburka Dobrovice u Mladé Boleslavi, zanedlouho poté pak také Krinec, Kunstberk a Nový Ronov u Nymburka.
V prubehu tricetileté války neutrpel Komorní Hrádek, díky postavení Adama z Valdštejna, významnejší škody. Dominium však strádalo po stránce ekonomické a provozní, predevším v dusledku nedostatku pracovních sil a neúrody. Predevším hrádecký pivovar produkoval pouze Ľ drívejší produkce piva oproti predešlému období.
V prosinci 1631 ležel s vojsky na Hrádku don Baltazar Marradas. V roce 1634 byl Komorní Hrádek vyplenen a minimálne zcásti vypálen.
Po smrti Adama z Valdštejna 24.8.1638 prechází Komorní Hrádek do majetku Jana Viktorina Karla hrabete z Valdštejna, který je v roce 1648 nucen odprodat Mrac s nekolika vesnicemi, patrícími puvodne patrne k Hrádku, Bernardovi z Martinic a Sázavu brevnovským benediktinum. Po jeho smrti prechází majetek na Jana Karla Ferdinanda, hrabete z Valdštejna, který je nucen, v rámci oddlužení zdedeného majetku, odprodat v roce 1693 statek Ostredek. Roku 1708 se dostává Komorní Hrádek s dalšími majetky do rukou Jana Václava Ignáce hrabete z Valdštejna, který Komorní Hrádek spolecne s dalšími statky podstupuje za doživotní rocní plat 11.000 zlatých svému strýci Františku Josefu Oktaviánu hrabeti z Valdštejna. Na základe kupní smlouvy s datem 17. Listopadu 1733 získává Komorní Hrádek s prilehlými statky od Františka Josefa Jirího z Valdštejna Jan Adolf von Metsch.
Od roku 1751 do roku 1945 v objekt v majetku je rodu Kevenhüller-Metsch. V roce 1925 se puvodní panství Komorní Hrádek transformuje ve velkostatek Komorní Hrádek. Od 6. Cervna roku 1945 je Komorní Hrádek v majetku cs. Armády.
Snad již v dobe výstavby byl hradní areál vybaven kaplí. Nejstarší zmínka o její existenci pochází z roku 1601. V míste staršího sakrálního objektu byla, v severním krídle hradního jádra, vystavena, za Františkem Josefem z Valdštejna na pocátku 18. století nová barokní kaple Nejsvetejší Trojice. Výstavba nové kaple citelne zasáhla do prostorového rešení severního krídla hradního jádra. Soucástí kaple byla i kruchta a bocní oratore prístupné z prvního patra a prízemí severního krídla hradního jádra. Soucasná podoba kaple vznikla v roce 1758 za Jana Josefa a Marie Karoliny Kevenhüller – Metsch.

Die Burg wurde als Nachfolgerin der Burg Cejchanov erbaut, die im Jahr 1404 zerstört worden war. Im Jahr 1406 schenkt Wenzel IV. dem Kammerjunker Mikuláš z Prahy das ursprünglich zu Cejchanov gehörende Städtchen Divišov, das schon zwei Jahre zuvor verpfändet worden war, und dies ohne Rücksicht auf die potenziellen Ansprüche der lebenden Nachkommen Jan Zoulas z Ostredka. Am 13. Juni desselben Jahres schenkte Wenzel IV Mikuláš Šranek und Martin ze Soutic. „den Berg, auf dem einmal die Burg Hrádek, genannt Cejchanov, stand und von uns zerstört wurde“. Von diesen gewinnt der Vyšehrader Burggraf und Ratsherr Racek Kobyla z Dvorce die Ruine Cejchanov und deren ursprüngliches Dominium. Die Erlaubnis zur Erbauung der Burg Veselá, die Racek von Wenzel IV. ausgestellt worden war, trägt das Datum 28. August 1412. Racek nennt sich schon während des nächsten Jahres „z Dvojic a Veselého“. Im Jahr 1415 wird Racek als Patron der Kirche in Chocerady erwähnt.
Nach Raceks Tod am 2.2.1416 hält seine Witwe Anna z Úlibic die Burg und das Dominium, gemeinsam mit den Vormunden der noch nicht volljährigen Kinder Raceks, den Rittern Mikuláš Šranek und Mikuláš z Reblic. Diese drei Herrschaftsverwalter setzten im Jahr 1418 den Geistlichen Jan als letzten katholischen Pfarrer der vorhussitischen Zeit in Chocerady ein.
Im Jahr 1422 überlässt Anna z Úlibic ihr Eigentum dem hussitischen Hauptmann Vilém Kostka z Postupic. Dadurch bleibt die Burg während der Hussitenkriege von Beschädigungen verschont. Nach Viléms Tod im Jahr 1436 erbt sein älterer Sohn Bohuš Kostka z Postupic das Eigentum, der das Burgdominium im Jahr 1443 um die Burg Stará Dubá und ihre Ausstattung erweitert. Nach Bohuš Kostka fällt der Familienbesitz seinem Bruder Zdenek zu.
Während der Kriege Georgs von Podiebrad wird die Burg Komorní Hrádek gemeinsam mit den Burgen Zlenice und Stará Dubá von Zdenek Konopištský ze Šternberka ausgebrannt und zerstört.
Am Anfang des 16. Jahrhunderts befindet sich die Burg im Besitz Albrecht Rendls z Oušavy, der die Burg im Jahr 1516 an Ludvík Zajímac z Kunštátu verkauft. In dieser Zeit werden an den Herrschaftsbereich der Burg auch Güter des erloschenen Klosters Sázava angeschlossen.
Auf Grund finanzieller Schwierigkeiten Ludvík Zajímacs z Kunštátu im Zusammenhang mit dem Kauf von Hrádek treten die Söhne Albrecht Rendls z Oušavy ihr Erbrecht auf Hrádek an Jaroslav ze Šelmberka ab.
Jaroslav ze Šelmberka lässt die verlassene Burg reparieren und ihre Verteidigungsqualitäten durch den Bau einer spätgotischen, der aktiven Verteidigung fähigen Befestigung verstärken.
Im Jahr 1554 verkaufen seine Söhne die Burg samt Ausrüstung für 19 300 Schock böhmische Groschen an Jan den Jüngeren z Valdštejna na Touženíne. Als Teil des verkauften Eigentums werden auch die verlassenen Burgen Myšlín, Ježov, Strimelice, Zlenice, Stará Dubá, die Festung Strharov und die Städtchen Lštení und Ondrejov erwähnt.
Jan der Jüngere z Valdštejna beginnt bald nach der Übernahme des Eigentums mit dem umfangreichen Umbau der gotischen Burg in ein Renaissance-Schloss. In der Zeit von Jans Herrschaft wächst das Eigentum um Sobehrdy, Lovosice und Chvateruby. Nach seinem Tod wird es durch Jans zweite Ehefrau Magdalena z Vartemberka verwaltet, die es im Jahr 1574 um das Gut Ostredek erweitert.
Wahrscheinlich am Ende der 80er Jahre des 16. Jahrhunderts übernimmt Adam z Valdštejna das Eigentum und schließt seinem Besitz im Jahr 1598 Mrac an, im Jahr 1623 gewinnt er Roždalovice u Nymburka und Dobrovice u Mladé Boleslavi, und wenig später auch Krinec, Kunstberk und Nový Ronov u Nymburka.
Während des Dreißigjährigen Krieges erleidet die Burg Komorní Hrádek dank der Stellung Adams z Valdštejna keine ernsteren Schäden. Das Dominum ist jedoch im wirtschaftlichen und betrieblichen Bereich vernachlässigt, vor allem auf Grund des Mangels an Arbeitskräften und durch Missernten. Besonders die Burgbrauerei produziert lediglich Ľ der früheren Biermenge.
Im Jahr 1631 liegt Don Baltazar Marradas mit seinem Heer vor Hrádek. Im Jahr 1634 wird Komorní Hrádek geplündert und wenigstens zum Teil niedergebrannt.
Nach dem Tod Adams z Valdštejna am 24.8.1638 geht Komorní Hrádek in den Besitz von Jan Viktorin Karel, Graf von Valdštejn, über, der im Jahr 1648 Mrac und einige offensichtlich ursprünglich zu Hrádek gehörende Dörfer an Bernard z Martinic und Sázava an die Brevnover Benediktiner verkaufen muss. Nach seinem Tod geht der Besitz an Jan Karel Ferdinand, Graf von Valdštejn, der im Jahr 1693 im Rahmen der Entschuldung des geerbten Besitzes das Gut Ostredek verkaufen muss. Im Jahr 1708 gelangt die Burg Komorní Hrádek mit weiteren Besitztümern in die Hände von Jan Václav Ignác, Graf von Valdštejn, der Komorní Hrádek und weitere Güter für eine lebenslange Jahreseinkunft von 11.000 Gulden seinem Onkel František Josef Oktavián, Graf von Valdštejn, abtritt. Auf der Grundlage eines Kaufvertrags vom 17. November 1733 erhält Jan Adolf von Metsch die Burg Komorní Hrádek einschließlich der umliegenden Güter von František Josef Jirí z Valdštejna.
Von 1751 bis 1945 ist das Objekt Eigentum des Geschlechts Kevenhüller-Metsch. Im Jahr 1925 wird das ursprüngliche Herrschaftsgebiet Komorní Hrádek in den Großgrundbesitz Komorní Hrádek umgewandelt. Seit dem 6. Juni 1945 ist Komorní Hrádek im Besitz der tschechoslowakischen Armee.
Das Burgareal war wohl schon zur Zeit seiner Erbauung mit einer Kapelle ausgestattet. Die älteste Erwähnung ihrer Existenz stammt aus dem Jahr 1601. An der Stelle des älteren Sakralbaus im Nordflügel der Kernburg wurde durch František Josef z Valdštejna am Anfang des 18. Jahrhunderts eine neue barocke Dreifaltigkeits-Kapelle erbaut. Die Erbauung der neuen Kapelle griff deutlich in die Raumkonzeption des Nordflügels der Kernburg ein. Teil der Kapelle waren auch ein Chor und seitliche Oratorien, die aus dem ersten Stock und dem Erdgeschoss des Nordflügels der Kernburg zugänglich waren. Die heutige Form der Kapelle entstand im Jahr 1758 unter Jan Josef und Maria Karolina Kevenhüller-Metsch. (Josef Hlozek)

Bauentwicklung:

Komorní Hrádek se radí k nemnoha šlechtickým novostavbám z období vlády Václav IV.
Presunutí nove zakládaného hradu do nové polohy, oproti zaniklému Cejchanovu, na hranu výrazné terasy nad rekou Sázavou bylo s nejvetší pravdepodobností podporeno špatnými zkušenostmi po dobytí nedaleko ležícího Cejchanova, zranitelného strelbou z okolních výšin.
Nejstarší fáze hradu spadá do kontextu hradu blokové dispozice. V pozdní gotice byla obranyschopnost hradu posílena. Hradba predhradí na exponované východní strane hradního areálu byla nahrazena mohutnou štítovou zdí s jednou dochovanou delostreleckou kobkou a nejsnáze ohrozitelné jihovýchodní nároží zajistila okrouhlá, nejspíše bateriová vež.

Die Burg Komorní Hrádek zählt zu den wenigen adeligen Neubauten aus der Herrschaftszeit Wenzels IV. Die Standortverschiebung der neu gegründeten Burg weg vom Standort der Burg Cejchanov an die Kante einer markanten Terrasse über dem Fluss Sázava, wurde mit großer Wahrscheinlichkeit durch die schlechte Erfahrung der Eroberung der nah gelegenen Burg Cejchanov gefördert, welche durch Beschuss von den umliegenden Anhöhen verletzbar gewesen war.
Die älteste Phase der Burg fällt in den Kontext der Burgen mit Blockkonzeption. In der Spätgotik wurde die Verteidigungsfähigkeit der Burg verstärkt. Die Vorburgmauer auf der exponierten Ostseite des Burgareals wurde durch eine mächtige Schildmauer mit einer erhaltenen Kanonenkammer ersetzt. Die am leichtesten angreifbare südöstliche Ecke wurde durch einen runden Turm (wahrscheinlich einen Batterieturm) geschützt. (Josef Hlozek)

Baubeschreibung:

Dispozice hradu byla puvodne minimálne dvojdílná. Z opevnení predhradí se dodnes dochoval krátký úsek obvodové hrady v jihovýchodní cásti hradního areálu, který zároven vymezuje na jižní strane areál tzv. Zahrady. Pri záchranném archeologickém výzkumu v prostoru prvního nádvorí hradu byla cástecne odkryta zástavba puvodního predhradí tvorené dvema budovami, mezi nimiž zustala úzká soutka. Tímto úzkým pruchodem vedla prístupová komunikace k hradnímu jádru. V mladším období pak byla rovnež zastavena. V období pozdní gotiky byla výrazne posílena obranyschopnost hradu. Hradba predhradí byla na exponované východní strane nahrazena mohutnou štítovou zdí s jednou dochovanou delostreleckou kobkou. Jihovýchodní nároží hradního areálu bylo zajišteno okrouhlou, v novoveku strženou, nejspíše bateriovou veží.
Hradní jádro vzniklo na témer ctvrtkruhovém pudorysu. Na jižní a západní strane bylo hradní jádro oddeleno od predhradí príkopem, dokumentovaným pri archeologickém výzkumu v roce 1996. V severozápadním nároží hradního jádra vznikla menší ctverhranná vež. K severní hrane hradního jádra nad rekou a jeho západní a jižní strane se prikládala zástavba. Východní strana jádra hradu byla v období renesance výrazne postižena stavebními aktivitami a zcela zanikla. Nové renesancní východní krídlo hradního jádra obsahovalo v prízemí hradní kuchyni. Z jejího vybavení jsou dochovány pozustatky rozmerné renesancní pece. Kuchyne byla pravdepodobne využívána až do 19. století. Z období úprav objektu za Jana mladšího z Valdštejna pochází zejména navýšení jižního a západního krídla hradu, západní zámecké krídlo bylo rozšíreno o schodištový rizalit. Nemalá cást prostor v prízemí a prvního patra západního a jižního krídla byla zaklenuta. Z tohoto období pochází rovnež rada detailu, predevším ostení oken a dverí s pretínavou profilací. Po Janove smrti venovala objektu nemalou pozornost jeho druhá žena, Magdalena z Vartemberka, která v roce 1580 nechává opravit okrouhlou, patrne bateriovou vež v v jihovýchodním rohu dispozice a padací most mezi hradním jádrem a predhradím a dvorem. Do tohoto období pak také patrne spadá rozsáhlá renesancní prestavba celého areálu a jeho rozšírení. Podle urbáre hrádeckého panství z roku 1601 bylo „od základu vystaveno východní krídlo zámku s hlavním schodištem a velkým sálem, všechna ctyri krídla tehdejší zámecké budovy dosáhla výšky dvou pater“. Fasády zámku byly sjednoceny novou sgrafitovou výzdobou. Zámek po prestavbe obsahoval „mnoho pokoju, dostatek sklepu, kapli, svetnice, šneková i prímá schodište a rozlicné východy“. Strechy byly pokryty pálenými taškami. Podle hrádeckého urbáre obsahoval hradní areál také „v budove predhradí klenutou místnost pro služebnictvo a nad touto místností kancelár, veže, tedy minimálne dve, které sloužily jako vezení, na predhradí stáj pro 30 koní a nad ní komory, klenutou pekárnu a nad ní spižírnu. Naproti pekárne byla situována vinopalna. Steží je však možné za soucasného stavu poznání puvodního areálu predhradí ríci, zda všechny výše zmínené objekty byly zcela nove vystaveny, ci vznikly úpravou, prípadne rozšírením starší zástavby predhradí. Jeho vybavení se však nikterak nevymykalo z rámce vybavení predhradí soudobých hradních založení.
Soucástí hradního areálu byl rovnež prilehlý poplužní dvur, jehož vybavení tvoril, mimo jiné, celedník se stájí pro dva páry koní a stájemi pro 60 kusu hovezího dobytka, chlévy a sýpky. Soucástí dvora byla rovnež kovárna a nad ní svetnice, kolárna, rub pro hospodárské náradí, velká stodola se dvema mlaty. V roce 1590 byl dvur rozšíren o pivovar se sladovnou, hvozdem spilkou a becvárnou.
Za Adama z Valdštejna, v letech 1616-1638, dochází k výstavbe nové dvoupodlažní trojkrídlé budovy s arkádami v prízemí a hodinovou veží, v prostoru puvodního predhradí. Interiéry prvního patra pokryly renesancní výmalby. Výstavba tohoto objektu znamenala významný kvalitativní posun ve využití prostru v rámci puvodní hradní dispozice.
Po roce 1634 došlo v dusledku dramatického rozvoje obléhacích technik a predevším pak delostrelectva a sílícího tlaku na kvalitu obytné, reprezentativní a také menící se symbolické funkce objektu k postupné demolici zastarávajících fortifikacních prvku puvodního hradu. V této dobe byla stržena zajištující puvodne západní a cástecne také jižní prucelí renesancního zámku, vystaveného v prostoru puvodního hradního jádra a odstranen byl také zvedací most pres druhý hradní príkop a po postupném zasypání príkopu dochází ke vzniku dnešního prvního nádvorí. V jeho jižní cásti vzniká renesancní zahrada. První príkop, oddelující predhradí od priléhajícího hospodárského a provozního zázemí byl postupne remodelován dalšími terénními úpravami. Nove byl vystaven kamenný most umožnující vstup do nového trojkrídlého zámku na predhradí, který byl nad hlavním vchodem opatren hranolovou hrázdenou hodinovou veží. Kolem roku 1660 byly klenby nekterých prostor v prízemí nové zámecké budovy opatreny nárocnou manýristickou štukovou výzdobou. V tomto období vzniká patrne také výstavba vnejšího šnekového schodište priloženého k nádvorní zdi jižního krídla nového zámku.
Prvních barokních úprav se zámecký areál dockal za Františka Josefa z Valdštejna po roce 1708. Barokne upravena byla kaple barokního stárí je rovnež zed s brankou oddelující druhé nádvorí od zahrady vzniklé již v renesanci po zavezení jihovýchodní cásti druhého príkopu. V tomto období tak byla zcela jiste premenena v komunikacne aktivní plochu také zbývající cást severní a jihovýchodní cást prostoru puvodního druhého príkopu.
Barokní úpravy objektu, realizované již za života Jana Jirího Josefa z Valdštejna byly výrazne upraveny prostory v prvním patre nového zámku, kde byl v západním krídle s hlavním vstupem zrízen velký sál, nahrazeny byly starší záklopové stropy rákosovými se štukovou výzdobou.
V roce 1750 vzniká podél jižní cásti zámeckého areálu barokní umeleckou zahradu italského typu, v roce 1758 byla rokokove prestavena zámecká kaple. Již v roce 1797 je konstatován velmi špatný stav objektu, v prípade starého zámku je v jeho druhém patre zminován pouze jeden pokoj s kuchyní. Tomuto stavu odpovídá také suma na kterou byl zámek ocenen – 900 zlatých.
V letech 1801-14 provedl na objektu rozsáhlé klasicistní úpravy a opravy Karel Maria František Kevenhüller – Metsch. Cena zámku se podle soudního odhadu z roku 1814 zvýšila na 3.000 zlatých. V opravách následne pokracoval mladší bratr Karla Marii, František Maria Jan Josef, který se zameril predevším na 2. patro starého zámku, kde bylo nove zrízeno 18 pokoju s na rákos omítanými stropy, ve východním krídle byl zrušen velký renesancní sál V letech 1806 – 1819 byly na zámku na zámku v rámci stavebních výdaju úctovány práce pokrývacské, truhlárské, zámecnické a kovárské. Stavební úpravy se pak dotkly ohradní zdi zámku, která v sobe obsahovala cásti starší fortifikace, veže a konstrukcí zámku.
V roce 1837 prechází panství a zámek na Richarda Kevenhüller – Metsch. Za jeho života prodelal zámecký areál další rozsáhlejší stavební úpravy. Je možné, že v rámci techto stavebních prací mohla být stržena okrouhlá vež opravovaná patrne v roce 1580. Podle ústního sdelení zaznamenaného A. Sedláckem nesla vež nápis „Renovatum 1580“. V tomto prípade by se mohlo jednat o bateriovou vež v jihovýchodním nároží puvodního areálu gotického hradu. O existenci jiné okrouhlé veže v rámci hradní dispozice prozatím nemáme žádné dukazy ani jiné indicie.
V letech 1840-1848 bylo upraveno prízemí nového zámku. K roku 1844 jsou v prostoru starého zámku zminovány vrchnostenské kanceláre a v jeho prízemí zámecká škola. Kolem poloviny 19. století byly zaskleny nádvorní arkády v prízemí. Jednotrídní škola byla zrušena v roce 1872.
V roce 1925 se puvodní panství Komorní Hrádek transformuje ve velkostatek Komorní Hrádek.
Podle A. Sedlácka došlo k zasypání príkopu kolem roku 1630. Je velice pravdepodobné, že pri výstavbe hradu bylo využito nedalekých zrícenin hradu Cejchanova, vyvráceného v cervenci roku 1404, k získávání stavebního kamene a cenných tesaných clánku.

Die Burganlage war ursprünglich wenigstens zweiteilig. Von den Befestigungen der Vorburg ist bis heute ein kurzer Abschnitt der Ringmauer im südöstlichen Teil des Burgareals erhalten, der gleichzeitig die so genannten Gärten auf der Südseite des Areals begrenzt. Bei archäologischen Rettungsgrabungen im Bereich des ersten Innenhofs der Burg wurde die Bebauung der ursprünglichen Vorburg teilweise freigelegt. Sie wurde von zwei Gebäuden gebildet, zwischen denen ein enger Durchgang frei blieb. Durch diesen Durchgang führte der Zugangsweg zur Kernburg. In der jüngeren Zeit wurde auch er bebaut. In der Zeit der Spätgotik wurde die Verteidigungsfähigkeit der Burg deutlich erhöht. Die Vorburgmauer auf der exponierten Ostseite des Burgareals wurde durch eine mächtige Schildmauer mit einer erhaltenen Kanonenkammer ersetzt. Die südöstliche Ecke des Burgareals wurde durch einen runden, in der Neuzeit abgerissenen Turm (wahrscheinlich einen Batterieturm) gesichert.
Die Kernburg entstand auf einem fast viertelkreisförmigen Grundriss. Auf der Süd- und Westseite wurde die Kernburg durch einen bei archäologischen Untersuchungen im Jahr 1996 dokumentierten Graben von der Vorburg getrennt. An der nordwestlichen Ecke der Kernburg stand ein kleinerer, vierkantiger Turm. An den Nordrand der Kernburg über dem Fluss und an ihre West- und Südseite schlossen Gebäude an. Die Ostseite der Kernburg war in der Renaissance-Zeit stark von Bauarbeiten betroffen und verschwand völlig. Der neue Ostflügel der Kernburg aus der Renaissance-Zeit umfasste im Erdgeschoss die Burgküche. Von ihrer Ausrüstung sind Überreste eines großen Renaissance-Ofens erhalten. Die Küche wurde wahrscheinlich bis ins 19. Jahrhundert genutzt. Aus der Zeit der Umbauarbeiten am Objekt unter Jan dem Jüngeren z Valdštejna stammt vor Allem die Aufstockung des südlichen und westlichen Burgflügels, der westliche Schlossflügel wurde um ein Treppenrisalit erweitert. Ein größerer Teil des Erdgeschossbereichs und des ersten Stocks des West- und Südflügels war überwölbt. Aus dieser Zeit stammt ebenfalls eine Reihe von Details, besonders die Ummantelung der Fenster und Flügel mit überschnittenem Profil. Nach Jans Tod widmete seine zweite Frau, Magdalena z Vartemberka, dem Objekt große Aufmerksamkeit. Im Jahr 1580 ließ sie den runden Batterieturm in der südöstlichen Ecke der Anlage und die Zugbrücke zwischen der Kernburg und der Vorburg und dem Hof reparieren.
In diese Zeit fallen offensichtlich auch ein umfangreicher Umbau und die Erweiterung des gesamten Areals. Laut dem Urbar des Burgherrschaftsgebiets aus dem Jahr 1601 wurde „der Ostflügel des Schlosses mit Haupttreppe und großem Saal von Grund auf gebaut, alle vier Flügel des damaligen Schlossgebäudes erreichten eine Höhe von zwei Stockwerken“. Die Fassaden des Schlosses wurden mit einer neuen Sgraffito-Dekoration vereinheitlicht. Das Schloss enthielt nach dem Umbau „viele Zimmer, ausreichend Keller, eine Kapelle, eine Stube, eine Wendeltreppe und eine gerade Treppe und verschiedene Ausgänge“. Die Dächer wurden mit gebrannten Dachziegeln gedeckt. Laut dem Burgurbar enthielt das Burgareal ebenso „im Vorburggebäude einen gewölbten Raum für das Gesinde und über diesem Raum eine Schreibstube, Türme, das heißt wenigstens zwei, die als Gefängnis dienten, auf der Vorburg einen Stall für 30 Pferde und über ihm Kammern, eine gewölbte Bäckerei und über ihr eine Speisekammer. Gegenüber der Bäckerei lag eine Weinbrennerei. Es lässt sich beim gegenwärtigen Stand des Wissens über das ursprüngliche Vorburgareal jedoch kaum sagen, ob alle oben genannten Objekte neu erbaut worden, oder beim Umbau oder eventuell bei einer Erweiterung der älteren Vorburgbebauung entstanden waren. Ihre Ausrüstung unterschied sich jedoch nicht wesentlich von der Ausrüstung von Vorburgen zeitgenössischer Burganlagen.
Zum Burgareal gehörte ebenso ein nah gelegener Meierhof, dessen Ausrüstung unter anderem eine Gesindestube, einen Stall für zwei Paar Pferde und Ställe für 60 Rinder, Schweineställe und Kornhäuser umfasste. Teil des Hofes waren ebenso eine Schmiede und eine Stube, eine Räderwerkstatt, ein Schuppen für Wirtschaftswerkzeuge, eine große Scheune und zwei Dreschböden. Im Jahr 1590 wurde der Hof um eine Brauerei mit Mälzerei, Darre, Gärkeller und Böttcherei erweitert.
Unter Adam z Valdštejna kommt es in den Jahren 1616-1638 im Bereich der ursprünglichen Vorburg zur Erbauung eines neuen zweistöckigen, dreiflügeligen Gebäudes mit Arkaden im Erdgeschoss und einem Uhrturm. Das Interieur des ersten Stocks war mit Renaissancemalereien bedeckt. Die Erbauung dieses Objekts bedeutete einen deutlichen Qualitätssprung in der Raumnutzung im Rahmen der ursprünglichen Burganlage.
Nach dem Jahr 1634 kam es im Zuge der dramatischen Entwicklung der Belagerungstechniken und besonders der Artillerie und auf Grund der wachsenden Betonung des Niveaus der Wohn- und Repräsentationsfunktion und der sich verändernden Symbolfunktion des Objektes zum schrittweisen Abbau der veraltenden Befestigungselemente der ursprünglichen Burg. In dieser Zeit wurden die schützende ursprünglich westliche und teilweise auch die südliche Stirnwand des im Bereich der ursprünglichen Kernburg erbauten Renaissance-Schlosses abgerissen. Auch die Zugbrücke über den zweiten Burggraben wurde entfernt und nach der schrittweisen Auffüllung des Grabens entstand der heutige erste Innenhof. In seinem Südteil entstand ein Renaissance-Garten. Der erste Graben, der die Vorburg von den anschließenden Wirtschafts- und Betriebsgebäuden trennte, wurde nach und nach durch weitere Geländearbeiten umgeformt. Eine neue Steinbrücke wurde erbaut. Sie ermöglichte den Zugang zum neuen dreiflügligen Schloss auf der Vorburg, welches über dem Eingang mit einem eckigen Fachwerk-Uhrturm ausgestattet war. Um das Jahr 1660 wurden die Wölbungen einiger Räume im Erdgeschoss des neuen Schlossgebäudes mit aufwändigen manieristischen Stuckdekorationen versehen. In dieser Zeit entsteht offenbar auch die äußere Wendeltreppe, die an der Hofmauer des Südflügels des neuen Schlosses anliegt.
Die ersten barocken Umbauarbeiten erlebte das Schlossareal unter František Josef z Valdštejna im Jahr 1708. Die Kapelle wurde auf barocke Weise umgebaut. Aus der Barockzeit stammt auch die Mauer mit kleinem Tor, die den zweiten Hof vom Garten trennt, der bereits in der Renaissance-Zeit nach der Auffüllung des südöstlichen Teils des zweiten Grabens entstanden war. In dieser Zeit wurde mit Sicherheit auch der verbleibende nördliche und südöstliche Teil des ursprünglichen zweiten Grabens in eine aktive Kommunikationsfläche umgewandelt.
Durch die barocken Umbauarbeiten, die bereits zu Lebzeiten Jan Jirí Josefs z Valdštejna durchgeführt wurden, wurden die Räume im ersten Stock des neuen Schlosses stark verändert. Im Westflügel mit dem Haupteingang wurde ein großer Saal angelegt. Die älteren Einschubdecken wurden durch Schilfdecken mit Stuckdekorationen ersetzt.
Im Jahr 1750 entsteht entlang des Südteils des Schlossareals ein barocker Kunstgarten italienischen Typs, im Jahr 1758 wird die Schlosskapelle in Rokoko-Art umgebaut. Schon im Jahr 1797 wird der sehr schlechte Zustand des Objekts festgestellt; im Falle des älteren Schlosses wird im zweiten Stock lediglich ein Zimmer mit Küche erwähnt. Diesem Zustand entspricht auch die Summe, auf die das Schloss geschätzt wurde – 900 Gulden.
In den Jahren 1801-14 führt Karel Maria František Kevenhüller-Metsch umfangreiche klassizistische Umbauarbeiten und Reparaturen am Objekt durch. Der Preis des Schlosses erhöht sich laut einer gerichtlichen Schätzung im Jahr 1814 auf 3.000 Gulden. Die Reparaturen werden durch Karel Marias Bruder, František Maria Jan Josef, fortgesetzt, der sich besonders auf den zweiten Stock des älteren Schlosses konzentriert, wo 18 Zimmer mit auf Schilf verputzten Decken neu eingerichtet werden. Im Ostflügel wird der große Renaissance-Saal abgeschafft. In den Jahren 1806-1819 werden auf dem Schloss im Rahmen der Bauausgaben Dachdecker-, Zimmerei-, Schlosser- und Schmiedearbeiten in Rechnung gestellt. Die Bauarbeiten betreffen auch die Außenmauer des Schlossareals, Teile der älteren Befestigung, sowie die Türme und die Schlosskonstruktionen.
Im Jahr 1837 gehen das Herrschaftsgebiet und das Schloss auf Richard Kevenhüller-Metsch über. Während dessen Lebenszeit erlebte das Schlossareal weitere umfangreiche Umbauarbeiten. Es ist möglich, dass im Rahmen dieser Bauarbeiten ein runder Turm abgerissen wurde, der offenbar im Jahr 1580 repariert worden war. Laut einer mündlichen Überlieferung, die von A. Sedlácek aufgezeichnet wurde, trug der Turm die Aufschrift „Renovatum 1580“. In diesem Fall könnte es sich um den Batterieturm in der südöstlichen Ecke des ursprünglichen Areals der gotischen Burg gehandelt haben. Zur Existenz eines weiteren runden Turms im Rahmen der Burganlage gibt es bisher keine Belege oder andere Hinweise.
In den Jahren 1840-1848 wurde das Erdgeschoss des neuen Schlosses umgebaut. Zum Jahr 1844 werden in den Räumen des alten Schlosses Obrigkeitsschreibstuben und in seinem Erdgeschoss eine Schlossschule erwähnt. Um die Mitte des 19. Jahrhunderts wurden die Hofarkaden im Erdgeschoss verglast. Die einklassige Schule wurde im Jahr 1872 geschlossen.
Im Jahr 1925 wird das ursprüngliche Herrschaftsgebiet Komorní Hrádek in den Großgrundbesitz Komorní Hrádek umgewandelt.
Laut A. Sedlácek kam es um das Jahr 1630 zur Auffüllung des Grabens. Es ist sehr wahrscheinlich, dass bei der Erbauung der Burg die nah gelegene Ruine der im Juni 1404 geschleiften Burg Cejchanov zur Gewinnung von Steinen und wertvollen gezimmerten Zwischengliedern genutzt wurde. (Josef Hlozek)

Arch-Untersuchung/Funde:

Archeologický výzkum predhradí T. Durdík 1996
Archeologische Erforschung der Vorburg T. Durdík 1996
Stavebnehistorický pruzkum P. Chotebor
Baugeschichte P. Chotebor