EBIDAT - Burgendatenbank des Europäischen Burgeninstitutes
Burgen an Rhein und Donau

Menu

Freudenstein

Geschichte:

V roce 1517, rok po zahájení težby velmi bohatých krušnohorských ložisek stríbra, byla, pro hrabete Štepána Šlika, zapocata výstavba hradu pod vedením Jana Münnicha. V roce 1520 je Jáchymov povýšen na horní mesto. Podle A. Sedlácka však došlo k výstavbe hradu až v tomto roce. V roce 1525 zaútocili vzbourení horníci na hrad a poškodili jej. Tato událost však patrne nezanechala žádné stopy na stavební podobe objektu. V roce 1528 se Šlikové stávají panovnickým zásahem „pouze“ správci ražené mince. K roku 1545 je Jáchymov Šlikum odnat. Do roku 1545 sloužil Freudenstein jako sídlo královských horních hejtmanu. V roce 1548 se hrad stává královským majetkem. Z duvodu špatného stavu je hrad v tomto roce ohledáván komisí královské komory, posléze prestává být udržován. V roce 1639 je hradní areál težce ponicen obležení mesta švédskými vojsky, kdy se stal tercem intenzivního ostrelování. Následne byl hrad postižen katastrofálním požárem. Další údržby se dostává pouze dvema vežím - vetší z nich, „Šlikova vež ci Šlikovka“ nadále sloužila jako mestská hláska a menší vež, puvodne dovnitr otevrená nárožní bašta, jako prachárna. Do bašty byla vložena klenba, došlo k zazdení strílnovitých otvoru a zazdena byla také její puvodne do hradního areálu otevrená partie. V prubehu novoveku dochází k cástecnému zaplnení nekdejšího hradního areálu parazitní zástavbou. Vysazené clenité horní patro severní nárožní vetší veže, tzv. Šlikovy vež ci Šlikovky zachycené ješte na vyobrazeních pocházejících z prvých dvou tretin 19. století, bylo v roce 1861 strženo a nahrazeno novým romantickým patrem s kuželovou strechou. Tato vež v 60. letech 20. století vyhorela a do dnešní podoby byla upravena v roce 1973.

Im Jahr 1517, ein Jahr nach dem Beginn der Ausbeutung der sehr reichen Silberlager im Erzgebirge, begann der Bau der Burg für den Grafen Štepán Šlik unter der Leitung von Jan Münnich. Im Jahr 1520 wurde Jáchymov zur Bergstadt erhoben. Laut A. Sedlácek kam es jedoch erst in diesem Jahr zur Gründung der Burg. Im Jahr 1525 wurde die Burg von aufständischen Bergarbeitern angegriffen und beschädigt. Dieses Ereignis hinterließ jedoch offensichtlich keine Spuren am Objekt. 1528 wurden die Šliks durch einen landesherrlichen Eingriff zu Verwaltern der Münze. Im Jahr 1545 wurde Jáchymov der Familie Šlik entzogen. Bis zum Jahr 1545 diente Freudenstein als Sitz der königlichen Berghauptmänner.1548 wurde die Burg königliches Eigentum. Auf Grund ihres schlechten Zustands wurde die Burg in diesem Jahr durch eine Kommission der königlichen Kammer inspiziert und wurde danach nicht mehr baulich unterhalten. 1639 wurde das Burgareal bei einer Belagerung der Stadt durch das schwedische Heer stark beschädigt. Später suchte ein Brand die Burg heim und hinterließ Schäden. Danach wurden nur die zwei Türme weiter in Stand gehalten – der größere, „der Šlikturm oder Šlikovka“, diente weiterhin als Stadtwarte, und der kleinere Turm, ursprünglich eine nach innen offene Eckbastei, als Pulverfabrik. In die Bastei wurde ein Gewölbe eingebaut, die schießschartenartigen Öffnungen wurden ebenso wie die ursprünglich zum Burgareal hin offene Seite zugemauert. Im Verlauf der Neuzeit wurde das Burgareal teilweise aufgesiedelt. Das abgesetzte, untergliederte obere Stockwerk des größeren Turms in der Nordecke, des so genannten Šlikturms oder Šlikovka, das noch auf Abbildungen aus den ersten zwei Dritteln des 19. Jahrhunderts zu sehen ist, wurde im Jahr 1861 abgerissen und durch ein neues Stockwerk mit Kegeldach ersetzt. Dieser Turm brannte in den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts aus und wurde 1973 baulich umgestaltet. (Josef Hlozek)

Bauentwicklung:

Hrad, který je možné považovat za nejmladší hradní novostavbu v Cechách, vznikl jako správní a operný bod pro ochranu težby nedaleko težebních areálu v míste vydatných zdroju polymetalických rud s vysokým obsahem stríbra. Svou stavební podobou se hrad již blíží zámku. Predpokládané pravidelné, ctyrvežové rešení, uplatnené pri výstavbe hradu však použili Šlikové i na dalších objektech. Freudenstein tak náleží do kontextu hradu s bateriovými vežemi. Veže šlikovských hradu byly ve vetšine prípadu plochostropé a byly vybaveny strílnami urcenými pro použití rucních palných zbraní. Síla zdiva techto veží pak nebyla také nikterak impozantní. Stavební podoba techto objektu tak nepochybne prevyšovala jejich vojenskou hodnotu. Demonstracní aspekt techto staveb a jejich význam v rámci soudobé kultury není možné podcenit. I presto však tyto objekty predstavují významný krok na ceste od stredovekých fortifikací k architekture novovekých pevností.

Die Burg kann als jüngster Burgneubau in Böhmen betrachtet werden. Sie entstand als Verwaltungs- und Stützpunkt zum Schutz der Ausbeutung nahe gelegener Abbauareale mit reichen Quellen an polymetallischen Erzen mit hohem Silberanteil. In seiner Bauform nähert sich die Burg bereits einem Schloss an. Die vermutete viertürmige Konzeption der Burg wurde von den Šliks jedoch auch bei anderen Objekten angewandt. Freudenstein gehört in den Kontext der Burgen mit Batterietürmen. Die Türme der Šliker Burgen waren in den meisten Fällen flachdeckig und waren mit Schießscharten zur Nutzung von Handfeuerwaffen ausgestattet. Die Mauerwerkstärke dieser Türme war jedoch nicht unbedingt imposant. Die Bauform dieser Objekte übertraf daher ohne Zweifel ihren militärischen Wert. Der demonstrative Aspekt dieser Bauten und ihre Bedeutung sollten nicht unterschätzt werden. Trotz alledem stellen diese Objekte einen bedeutenden Schritt auf dem Weg von den mittelalterlichen Fortifikationen zur Architektur neuzeitlicher Festungen dar. (Josef Hlozek)

Baubeschreibung:

Hrad byl založen na široké, k východu uklonené ostrožne nad mestem. Od stoupajícího predpolí byl hrad oddelen cástecne dochovaným mohutným príkopem o šírce 10m, na jehož vnitrní strane bylo, pred celní hrabou, snad dodatecne, navršeno valové teleso. Nelze pak vyloucit, že v souvislosti s eliminací stoupajícího predpolí hradu mohl být tento val rozšíren v zemní baštu. Vlastní jednodílný hrad predstavoval pravidelný obdélný areál zajištený minimálne dvema ci puvodne ctyrmi nárožními okrouhlými vežemi. Z obvodové hradby je dochován její krátký úsek navazující na severní vež. V techto místech se k obvodové hradbe prikládala další zástavba. Na východní strane pak byl hrad zajišten také úzkým parkánem. Približne ve stredu severovýchodní strany je plány z 19. století doložena rozmerná, dnes zcela zaniklá budova. V jihovýchodním nároží hradního areálu jsou pak dochovány dva valene zaklenuté sklepy, které souvisely také s hradní zástavbou. V severovýchodním nároží hradu je dochovaná okrouhlá vež do úrovne ctyr pater. Poslední, na konzolách vyložené patro je výsledkem úprav v roce 1861. Vež byla podsklepená a byla vybavena užšími strílnovitými otvory umožnujícími prípadné použití pouze rucních palných zbraní pri obrane hradu. Jižní subtilnejší vež byla ve svých nižších partiích otevrena do nádvorí. Do prízemí veže byla dodatecne vložena krížová klenba. Vysoký otvor s oválným záklenkem, kterým se vež otvírala do hradního areálu, byl rovnež dodatecne zazden. Na veži jsou dnes provedeny nevhodné úpravy a rada cenných detailu stavebne technologického rázu rychle zaniká. V sousedství veže vznikl zcela nevhodne koncipovaný rekreacní objekt.
Na základe vyobrazení hradního areálu na mape jáchymovského dulního revíru, kde je hrad zachycen pravdepodobne v pohledu od severovýchodu, nepodporuje dosavadní predstavy o tom, že hrad byl vybaven okrouhlými vežemi ci baštami ve všech nárožích. Toto vyobrazení pak prináší také cenné informace o možné podobe zástavby hradního areálu podél jeho severovýchodní strany. Pravé strane vyobrazení dominuje okrouhlá, dnešní Šlikova vež, za níž je na severozápadní strane skryta další navazující budova. Vetšinu východní strany hradního areálu však vyplnuje rozsáhlá patrová stavba krytá sedlovou strechou. Mezi touto budovou a nárožní veží jsou vyobrazeny další dve stavby, za nimi je pak vyobrazen další objekt krytý patrne pultovou strechou.
Archeologický výzkum J. Klsáka v roce 2004 v prostoru jihozápadní nárožní bašty (prachárny) odkryl cást jejího prubehu, kdy se k jejímu vnitrnímu líci prikládala budova nejasného úcelu. Celní hradba pak byla se zdivem nárožní dovnitr otevrené veže provázána prostrednictvím šmorcu, dobre patrných v negativu hradby dochovaném ve vnejším líci veže. S ohledem na charakter historického nadloží bylo možné konstatovat, že se puvodní pochozí úroven hradu nacházela výrazne níže oproti soucasnému povrchu terénu. Další významné informace pak prinesl odkryv jihozápadního prubehu hlavní a parkánové hradby v míste styku s jihozápadní nárožní veží v roce 2012.
Prostor parkánu vymezený vnejším lícem hlavní hradby a vnitrním lícem hradby parkánové, vyplnený kamennou destrukcí hlavní a parkánové hradby, dosahoval v míste odkryvu šírky 110-130 cm. S jistou mírou pravdepodobnosti je tak možné predpokládat, že tento horizont, prekrývající cástecne obe doposud stojící zdené konstrukce vznikl v pomerne krátkém casovém úseku. Se znacnou mírou opatrnosti by snad bylo možné uvažovat o zaplnení prostoru parkánu v roce 1639, ci krátce po tomto datu. Tento zcela hypotetický záver však vychází pouze z charakteru cástecne odkryté situace parkánu. Pochozí úroven parkánu patrne nebyla nikterak upravena a byla tvorena pouze zahlinenou kamenitou vrstvou bez stop životních necistot. Parkánová hradba byla, podobne jako hradba hlavní, založena v nezpevneném kamenitém souvrství, kterým byla tvorena pomerne mladá dulní výsypka v blízkosti dulních del. Prostrednictvím šmorcu je parkánová hradba provázána se zdivem nárožní veže, která zajištovala jihozápadní nároží hradního areálu. Objekt, puvodne dovnitr otevrené veže byl odkryt pouze v šírce parkánu, jehož jižní prubeh vež v jeho jihozápadním ukoncení uzavírala. Zdivo veže bylo založeno na mohutném bloku základového zdiva tvoreného nahrubo skládaným lomovým kamenem prolitým kvalitní vápennou maltou. Koruna tohoto základu, predstupující pred líc bašta o 40-50 cm je velmi nepravidelná. Hrube skládaná a maltou prolitá základová partie bašty byla zpevnena v dobe stavby drevenými prvky. Toto opatrení melo zlepšit tuhost a odolnost základových, litou plombu do jisté míry pripomínajících partií základového zdiva. V míste odkryvu byl zachycen a zdokumentován jeden negativ po trámu o rozmerech 35 x 35 cm, dosahující hloubky 150 cm. Zdivo veže vykazuje dodnes patrné šmorce k provázání jižního úseku hlavní a parkánové hradby a západního úseku hlavní hradby. Nejlépe je v soucasné dobe patrný negativ severního úseku hlavní hradby vcetne vycnívajících šmorcu. Stopy po provázání jižní parkánové a hlavní hradby rychle zanikají v dusledku neodborných oprav líce zdiva veže.
Hlavní hradba dosahuje v míste odkryvu síly 110 cm. Vnitrní líc zdi je velmi pravidelný, s pravidelným rádkováním. V hloubce 160 cm nasedá na západní strane sondy lícované zdivo na rozšírený lícovaný predzáklad. Na západní strane je hradba provázána se zdivem nárožní veže prostrednictvím šmorcu. Je zrejmé, že vež s provázaným výbežkem obvodové hradby byla stavena dríve, než její zbývající prubeh. Základové zdivo pusobí dojmem hrube skládaného základu do výkopu v nezpevneném materiálu. Pod touto základovou partií zdiva je patrná kaverna vzniklá sesedáním nezpevneného materiálu, na kterém byl hrad vystaven, zasahující až pod základovou spáru hradby. K vnitrnímu líci hlavní hradby byla priložena další budova doposud neznámého rozsahu, jejíž prízemí osvetlovalo úzké strílnovité okénko orientované do parkánu. Z výsledku výzkumu vyplývá, že hradní areál byl zastaven na nezpevnené dulní výsypce v blízkosti dulních del. Archeologickým výzkumem odkrytá cást plochy hradního areálu pak postrádá obvyklé vrstvy životních necistot. Lze tedy predpokládat, že opevnená plocha nebyla užívána stejne intenzivne. Na základe hodnocení odkrytých zdených konstrukcí je možné konstatovat, že hradní areál byl staven pomerne chvatne s rozdílným durazem na kvalitu zakládání jednotlivých zdených konstrukcí. Je tedy možné, že nekteré ze zdených konstrukcí mohly trpet, v dusledku výstavby na místy nestabilním podkladu, statickými poruchami již záhy po svém dokoncení. V souvislosti s temito zjišteními se pak nabízí také otázka spojená s volbou stavenište hradu, jeho rozsahem a stavební podobou. Prestože rada objektu v rámci hradního areálu, i pres svou rámcovou funkcnost, spadala nepochybne do kontextu demonstracní architektury, je možné u hradu predpokládat možnou refugiální úlohu. Pro ochranu a správu težebních areálu by jiste postacoval opevnený objekt mnohem menšího rozsahu. Ovšem s ohledem na jeho plošný rozsah a založení v blízkosti dulních del by bylo teoreticky možné predpokládat možnost poskytnutí ochrany horníkum a dalšímu odbornému personálu zajištujícímu chod dulních del.

Die Burg lag auf einem breiten, nach Osten abfallenden Felssporn über der Stadt. Sie wurde durch einen teilweise erhaltenen mächtigen Graben mit einer Breite von 10 m vom ansteigenden Vorland getrennt. Auf der Innenseite des Grabens vor der Stirnmauer wurde, vielleicht nachträglich, ein Wallkörper aufgeschüttet. Es kann jedoch nicht ausgeschlossen werden, dass dieser Wall in Zusammenhang mit der Eliminierung des ansteigenden Vorlandes zu einer Erdbastei ausgebaut wurde. Das eigentliche, einteilige Burgareal stellte eine rechteckige Anlage dar, welche durch wenigstens zwei oder ursprünglich vier runde Ecktürme geschützt wurde. Von der Außenmauer ist ein kurzer, an den Nordturm anschließender Abschnitt erhalten. An diesen Stellen schlossen weitere Gebäude an die Außenmauer an. Auf der Ostseite war die Burg auch durch einen engen Zwinger gesichert. Ungefähr in der Mitte der nordöstlichen Seite wird durch Pläne aus dem 19. Jahrhundert ein geräumiges, heute gänzlich verschwundenes Gebäude belegt. In der südöstlichen Ecke des Burgareals sind zwei Keller mit Tonnengewölben erhalten, die ebenfalls mit der Burgbebauung in Zusammenhang stehen. In der nordöstlichen Ecke der Burg ist ein runder Turm bis in die Höhe des vierten Stockwerks erhalten. Das letzte auf Konsolen gelagerte Stockwerk ist das Ergebnis von Umbauarbeiten im Jahr 1861. Der Turm war unterkellert und mit engeren schießschartenartigen Öffnungen ausgestattet, die gegebenenfalls nur die Benutzung von Handfeuerwaffen zur Verteidigung der Burg ermöglichten. Der leichtere Südturm war in seinen niedrigeren Partien zum Hof hin offen. In das Erdgeschoss des Turms wurde nachträglich ein Kreuzgewölbe eingebaut. Eine hohe Öffnung mit ovalem Sturz, die den Turm zum Burgareal hin öffnete, wurde ebenfalls nachträglich zugemauert. ZurZeit werden am Turm unsachgemäße Umbauarbeiten durchgeführt und eine Reihe wertvoller Details bautechnologischer Art verschwindet schnell. In der Nachbarschaft zum Turm entstand ein völlig unpassend konzipiertes Rekreationsobjekt.
Die Darstellung des Burgareals auf einer Karte des Jáchymover Minenreviers, auf der die Burg wahrscheinlich aus einem Blickwinkel von Nordosten abgebildet wird, stützt nicht die bisherige Vorstellung, dass die Burg in allen Ecken mit runden Türmen oder Basteien ausgerüstet war. Diese Darstellung bringt außerdem wertvolle Informationen über die Form der Burgbebauung entlang der nordöstlichen Seite. Gerade die Darstellungsseite wird von einem runden Turm, dem heutigen „Šlikturm“, dominiert, hinter dem auf der nordwestlichen Seite ein weiteres, anschließendes Gebäude versteckt ist. Ein großer Teil der Ostseite des Burgareals wird durch einen geräumigen, mehrstöckigen, mit einem Satteldach gedeckten Bau ausgefüllt. Zwischen diesem Bau und dem Eckturm sind zwei weitere Gebäude dargestellt, hinter denen noch ein weiteres, offenbar mit einem Flachdach gedecktes Objekt angebildet ist.
Archäologische Untersuchungen durch J. Klsák im Jahr 2004 im Bereich der südwestlichen Eckbastei (der Pulverfabrik) legten einen Teil von deren Verlauf frei. An ihre innere Verblendung schloss dabei ein Gebäude mit nicht geklärtem Zweck an. Die Stirnmauer war mit dem Mauerwerk des offenen Eckturms mittels Šmorce verbunden, die im Mauernegativ, das in der Außenverblendung erhalten ist, gut sichtbar sind. Mit Blick auf den Charakter der historischen Schichten konnte festgestellt werden, dass sich die ursprüngliche Gangebene der Burg deutlich unter der heutigen Geländeoberfläche befand. Weitere bedeutende Informationen brachte die Ausgrabung des südwestlichen Verlaufs der Haupt- und Zwingermauer an der Stelle ihres Anschlusses an den südwestlichen Eckturm aus dem Jahr 2012.
Der Bereich des Zwingers, der sich zwischen der Außenverblendung der Hauptmauer und der Innenverblendung der Zwingermauer befindet und mit dem Steinschutt der Haupt- und Zwingermauer gefüllt ist, erreichte an der Stelle der Ausgrabungen eine Breite von 110-130 cm. Es lässt sich daher mit einiger Wahrscheinlichkeit annehmen, dass dieser Horizont, der beide bisher stehenden Mauerkonstruktionen teilweise überdeckt, in einem relativ kurzen Zeitraum entstanden ist. Mit etwas Vorsicht kann vermutet werden, dass der Zwingerbereich im Jahr 1639 oder kurz danach gefüllt wurde. Diese rein hypothetische Annahme beruht jedoch nur auf dem Charakter der teilweise freigelegten Zwingersituation. Die Gangebene des Zwingers war offenbar nicht bearbeitet und wurde lediglich durch eine Lehm-Stein-Schicht ohne Spuren von Verunreinigungen durch Lebewesen gebildet. Die Zwingermauer war ähnlich wie die Hauptmauer auf einer nicht gefestigten Steinformation angelegt, die die relativ junge Minenhalde in der Nähe der Minenwerke bildete. Mittels šmorce ist die Zwingermauer mit dem Mauerwerk des Eckturms verbunden, der die südwestliche Ecke des Burgareals sicherte. Das ursprünglich nach innen geöffnete Turmobjekt wurde nur in der Breite des Zwingers freigelegt, dessen Südabschnitt durch das südwestliche Ende des Turms abgeschlossen wurde. Das Mauerwerk des Turms lagerte auf einem mächtigen Grundmauerblock aus grob geschichteten, mit hochwertigem, gekalktem Mörtel vergossenen Bruchsteinen. Die Krone dieses Fundaments springt um 40-50 cm gegenüber der Verblendung der Bastei hervor und ist sehr unregelmäßig. Die grob geschichtete und mit Mörtel vergossene Fundamentpartie der Bastei wurde während ihrer Erbauung mit Holzelementen gefestigt. Diese Maßnahme sollte die Festigkeit und Widerstandsfähigkeit des in gewisser Weise an eine gegossene Plombe erinnernden Fundamentmauerwerks erhöhen. An der Stelle der Ausgrabungen wurde ein Negativ durch einen Balken mit den Maßen 35 x 35 cm und eine Tiefe von 150 cm erreichend festgestellt und dokumentiert. Das Turmmauerwerk weist bis heute sichtbare šmorce zur Verbindung des südlichen Abschnitts der Haupt- und Zwingermauer und des westlichen Abschnitts der Hauptmauer auf. Am besten sichtbar ist in der Gegenwart das Negativ im Nordabschnitt der Hauptmauer samt hervorragender šmorce. Die Spuren der Verbindung der südlichen Zwinger- und Hauptmauer verschwinden jedoch in Folge von unprofessionellen Reparaturen der Mauerwerksverblendungen des Turms schnell.
Die Hauptmauer erreicht an der Ausgrabungsstelle eine Stärke von 110 cm. Die innere Maueroberfläche ist sehr regelmäßig mit regelmäßiger Schichtung. In einer Tiefe von 160cm schließt das verblendete Mauerwerk auf der Westseite der Sonde an ein breiteres verblendetes Vorfundament an. Auf der westlichen Seite ist die Mauer mittels šmorce mit dem Mauerwerk des Eckturms verbunden. Es ist offensichtlich, dass der Turm mit dem verbundenen Ausläufer der Außenmauer früher erbaut wurde als ihr restlicher Verlauf. Das Fundamentmauerwerk macht den Eindruck eines grob in eine Grube im unbefestigten Untergrund aufgeschichteten Fundaments. Unter dieser Fundamentpartie ist eine bis unter die Gründungsfuge der Burg reichende Höhlung sichtbar, die durch die Verschiebung des unbefestigten Materials entstanden ist, auf dem die Burg erbaut worden war. An die Innenfläche der Hauptmauer war ein weiteres Gebäude mit nicht geklärten Maßen angeschlossen, dessen Erdgeschoss durch enge schießschartenartige kleine Fenster in Zwingerrichtung erhellt wurde. Aus den Ergebnissen der Untersuchungen geht hervor, dass das Burgareal auf einer ungefestigten Minenhalde in der Nähe der Minenwerke erbaut worden war. Der durch die archäologischen Untersuchungen freigelegte Teil der Burgfläche weist nicht die sonst üblichen Verunreinigungen durch Lebewesen auf. Man kann daher vermuten, dass die befestigte Fläche nicht in gleichem Maße intensiv genutzt wurde. Auf der Grundlage der Bewertung der Mauerkonstruktionen kann festgestellt werden, dass das Burgareal verhäl

Arch-Untersuchung/Funde:

Sondáž J. Klsák, J. Hložek, P. Menšík, F. Prekop, J. Vladar
Sondierung J. Klsák, J. Hložek, P. Menšík, F. Prekop, J. Vladar
Oberflächeuntersuchung T. Durdík , J. Hložek, P. Menšík, F. Prekop, J. Klsák
Geodetická dokumentace F. Prekop
Geodetische Dokumentierung F. Prekop